Týnec nad Labem 2017

Naše úzká se na přelomu září a října tradičně podívala na TT provozní setkání v Malých Svatoňovicích, konaném už podruhé v Týnci nad Labem. 

Pro mě to bylo první setkání, na kterém jsem byl podruhé, i když před tím to bylo jen na podívání se.

Od té doby se mnohé změnilo, délka tratě se nám zdvojnásobila, počet provozuschopných stanic v podstatě také. Dvěma stanicemi jsem přispěl já a obě se mi povedlo dokončit opravdu na poslední chvíli před jejich první účastí.

Celkový pohled na úzký layout.

Úspěšná premiéra čerstvě dokončeného Dětřichova.

V podstatě není nic, na čem bychom za poslední rok neprovedli alespoň nějaké vylepšení.

Za velký nárůst počtu traťových modulů vděčíme hlavně Mírovi, který nechal vyrobit 42 kusů stavebnic. Část z nich je stále k dispozici, takže pokud má někdo zájem postavit svůj kousek TTe tratě, klidně se nám ozvěte.

V den konání pouti v Dětřichově musel být osobní vlak posílen. Zde na nově postavených modulech.

Po jarním testovacím setkání v Roudnici jsme v Jaroměři zavedli nákladové karty, které daly smysl nákladní dopravě, v které převažuje přeprava kamene do drtiče v lomu Petr Bezruč.

 TU29 manipuluje v Pacově hoře.

 

V Týnci se nám ve velkém rozjela přeprava nákladů v normálněrozchodných vozech. Díky novým brzdícím vozům od Bodyho byla jejich přeprava takřka bezproblémová. Nové jsou v tom, že mají na každé straně jiné spřáhlo. Nevýhoda tohoto systému je nemožnost použít lichý počet brzdících vozů, podle mě to vzhledem k vysoké spolehlivosti je jen malý nedostatek.

Přeprava celovozových zásilek do Domašína.

Nově mají brzdící vozy na každém čelníku jen jedno spřáhlo.

Stále však podvalníkujeme letecky, tentokrát byl lom virtuálně spojen s vlečkou v Dětřichově, odkud se pokračovalo dál na podvalnících.

Virtuální podvalníková jáma.

 

Jedním z problémů byl nedostatek podvalníků, zatím jich je 5 a jeden náhradní. Nicméně všichni se budeme snažit si alespoň jeden pár do jara postavit, aby se situace zlepšila.

Všechny podvalníky použity.

Další novinkou bylo obsluhování vleček prasátky, kdy Tu47 jezdily čistě po státní dráze. To způsobovalo v koncových stanicích nemalé problémy, kdy občas i čtyři koleje byly málo.

Obsluha Pacovy hory vlečkovým strojem.

Z Domašína zátěž pokračovala na manipulačním vlaku.

 

Pro mě bylo velice nepříjemné zjištění, že vlivem nepřesné posuvky mám kompletně všechny kolejnice k sobě o jednu až dvě desetiny milimetru blíž, než je minimum, proto jsem pár hodin věnoval kompletnímu přerozchodování jak Bohušova, tak Dětřichova. Povedlo se to za normálního provozu a od té doby se počet vykolejení v těchto místech snížil na minimum.

Smíšený vlak

 

Další (jak se ukázalo problémovou) věcí byla rozpojovadla která fungovala sice spolehlivě, ale podezřele často se nám ztrácela a znovu se objevila až při balení. Vypadá to však, že zabroušená uhlíková tyčinka ve vytištené rukojeti je správná cesta.

Premiéru si odbylo i soumodulí Rudolfov

Modernizace vozového parku.

 

Další pro nás novou věcí bylo “střídání trakcí” zatím však zastoupené jen příjezdem nových Balm/ú z ČKD Tatra n. p, které vystřídaly už zastaralé dřeváky. Protože funkční páru zatím nikdo z nás nevlastní, ale třeba se jednou (brzy) dočkáme i toho…

Více fotek ze setkání naleznete zde.