Bielsko-Biała 2022

by Míra B · 31 srpna, 2022

Největší hala, ve které jsem dosud se svým koníčkem byl. Na začátku prázdnin 2019 jsme se tam byli s Adamem podívat jen na pár hodin a slíbili si, že příště přijedeme i s moduly. Tehdy jsme netušili, co nás všechny čeká, a že „příště“ bude až za tři roky. O to víc nás potěšila zpráva z letošního jara, že letos konečně setkání bude.

Obvykle je náš TTe layoutář poslední, ke kterému se layout dostane, a on pravidelně dokazuje své umění zakroutit naše traťové úseky tak, aby se to i se stanicemi vešlo do prostoru, který pro nás zbyl. Ale tentokrát žádné kroucení nebylo potřeba a mohli jsme se rozmáchnout do prostoru. Ano, naše hlavní úzká trať byla tentokrát naplánována nezvykle přímá. To, samozřejmě, neplatí o řepařce z podmíráků – z modulů o šířce 20 cm, které jsou již tak úzké, že přímo vedená trať by už nestála, takže tam je kroucení tratě žádoucí. A navíc, většina podmírákových modulů jsou oblouky.

Většina layoutu v hale byla na výšce 1 metr nad podlahou. Pro spoustu účastníků to je jediná výška, na které své moduly provozují. Na této výšce kdysi začínala i tétéčková modulovka v Zababově. Později se ale přešlo na „německou“ výšku 1,3 metru, která má několik výhod: Modelovaným vozidlům se díváme „z očí do očí“ a ne jen shora na střechy, ale především, mnohem snažší je podlézání. Změna výšky, na které se bude v Zababově jezdit, dala vzniknout i modulu Litický kopec, který dovoluje vlakům výškový rozdíl překonat na spádu asi 25 promile, takže se na části zababovských setkání vyskytují obě výšky. A tak tomu bylo i Bielsku: První zababovská stanice byla na metru a pak už následoval kopec a nad ním naše „povýšená“ část kolejiště, kde byla dvojkolejka, úzká, a do které byla zapojena i jedna německá stanice, Kranichfeld.

Organizátoři vyšli vstříc účastníkům z ČR, kterých tam bylo poměrně dost, a naplánovali setkání tak, aby na něj bylo možné využít dvojice státních svátků. A tak jsme, po týdnech příprav, začali dopoledne v pátek 1. července „hrát Tetris“, tj. nakládat naše bedny a bedýnky, které jsou obvykle hranaté a pravoúhlých tvarů, do vozidel, kterým jejich konstruktéři dali tvary převážně oblé, a snažit se, aby každé větší místo bylo něčím využité, a pak jsme vyrazili směr severovýchod.

Cesta se docela vlekla, protože jsme nebyli jediní, kteří se rozhodli využít nadcházejícího volna, a na silnicích byl dost hustý provoz. Takže jsme na místo dorazili až večer, rozšroubovali dvojice na jednotlivé moduly, abychom je v sobotu ráno mohli začít stavět na nohy.

Trať normálního rozchodu vedla z Litic, z odbočky Chlum, přes modul Lom Petr Bezruč do Ronova. Odtud vedla splítka obou rozchodů a dál vedlo modelovaných 1435mm do koncového Kranichfeldu, což byla německá stanice těsně za hraniční čárou, takže se na trati neodehrávaly žádné pohraniční procedury. Úzkokolejná trať vedla z Horních Povelic, přes úzké nádraží Tetín do Ronova, odtud na splítku, dále do Bohušova, Domašína a Dětřichova. Úvratí z Dětřichova pokračovala úzká kolej až do Pacovy Hory. Domašín hrál v layoutu úlohu většího města, kde je cukrovar, školy a úřady, takže se tam sjíždí množství lidí z obou směrů, což bylo důležité pro tvorbu GVD. Z Ronova vycházela ještě řepařská dráha přes nakladiště Loučeň a končila stanicí Banjaluka. Celková délka TTe části layoutu byla necelých 55 metrů.

Během soboty byla stavba dokončena a layout plně zprovozněn. Byla roznesena vozidla, připraven nákladní provoz, atd., abychom byli v neděli okolo desáté upozorněni, že modelový čas běží. Však už se začali objevovat první nedočkaví návštěvníci, kteři si přišli prohlédnout výsledky našeho modelářského snažení. Na metrové části layoutu to měli malí návštěvníci jednodušší; u nás, ve vyšší části, jim na několika místech organizátoři připravili schůdky – jakési rozhledny. Od modulů byli návštěvníci odděleni zábranami, aby zejména nenechavé dětské ručky nedosáhly.

Novinkou bylo nasazení „Sasáků“ v různém provedení

Na normálním rozchodu byl provoz zabezpečen prostřednictvím nabídek, přijetí a odhlášek, ve kterém nám pomáhal program RGZM. A kdo nebyl nadšen odosobněným klikáním, mohl po dohodě se sousedem telefonovat; telefonní spojení bylo též zřízeno. Tento problém jsme ale neměli my v Ronově, který byl dirigující stanicí pro celou úzkokolejku – tam se to bez telefonování neobešlo.

Jednou za den odjela ucelená souprava Sas z lomu, naložená vápencem, a ještě týž den se vozy vrátily prázdné k dalšímu naložení. Mimo to jezdily dva páry manipulačních vlaků normálního rozchodu. Na úzké byl provoz pestřejší. Kromě dvou párů všeobecných Mn jezdily ještě manipuláky řepné z Ronova do Domašína, dále přetah vápence z Tetína do Pacovy Hory, což vozila lokomotiva Meyer. Na řepařské dráze jezdily malé motorové lokomotivy BNE50 a Deutz a řepa se vozila v malých řepařských vozech. Mezi Pacovou Horou a Domašínem pendloval věžák M11.0; občas se podíval až do Ronova. Zbytek výkonů zajišťovaly TU47.0, a to i na osobních vlacích. Dvakrát denně obsloužila H.Povelice, Tetín, Loučeň a Banjaluku souprava osobního vozu, pocházejícího z elektrické dráhy Trenčianské Teplice – Trenčianská Teplá.

Setkání pokračovalo, technické problémy se sice párkrát vyskytly, ale byly vždy brzo vyřešeny. Snad jen ten čas mohl běžet trošku rychleji a přiblížit se k plánovanému zrychlení 1:5. V pohodové atmosféře setkání skončilo, nastal čas balení a nového kola hry Tetris. Všichni jsme se dostali domu v pořádku, což je nejdůležitější.