Loučeň

by Adam Masik · Published 30 srpna, 2019 · Updated 20 října, 2019

Z knihy Úzkorozchodné železnice na bývalé Severozápadní a České obchodní dráze:

V km 2,86 se krátké klesání opět zvýšilo na 19‰ a skončilo před km 2,97, kde byla výhybka loučeňského nákladiště. To bylo situováno v rovině, vysypáno pískem a byla zde postavena mostová váha. Z výhybky vedla pouze odbočná kusá kolej v délce 70m zakončená zemní zarážkou….

To vše by se mělo vejít na modul dlouhý 75cm a široký 30cm. Ten by měl být hotový nejpozději 23.10. to je den před setkáním v Roßweinu, ideálně v zeleném provedení…

Standardně používáme na TTe moduly pražce ze smrkových nosníčků 2x2mm, ale protože jsem už nějakou dobu hrdým majitelem nejlevnějšího čínského laseru – K40, zkusil jsem pražce vylaserovat. Problém byl vybrat vhodný materiál, překližku to řeže obstojně do 1,5mm letecké kvality, 2mm už je moc zčernalá a 3mm už řežu jen truhlářskou, která tenčí není, nebo o ni nevím. Zkusil jsem proto balsu, která je sice měkká, ale Bohušov z ní má všechny pražce a problém s tím vlastně nebyl vůbec žádný. Jediný problém, který z toho vyplynul jsou příliš křehké spoje mezi pražci, ale po přilepení na podkladovou překližku bude po problému.

Cvičně jsem vše položil na už dříve složený modul, který teď budu muset dost upravit, hlavně kvůli ovládání přestavníku, který bude mechanický a měl by být ideálně hned pod vrstvou překližky na které leží koleje. Sám jsem zvědavý jak moc to bude fungovat…

Bylo potřeba do podkladové překližky vyrobit otvor, pro pozdější instalaci přestavníku a táhla k němu. Doufám, že jsem potřebný prostor odhadl dostatečně a nebudu muset posléze pracně zvětšovat.

Pak jsem mezi zbytky překližky vybral dost dlouhé kusy na podklad pod koleje a dodělání bočnic, na jednu stranu jsem zrecykloval původní pás pod koleje který počítal jen s přímou kolejí. V dalším kroku jsem do bočnic vyřezal otvory pro závaží přestavníků, tak by šlo při stavbě modul položit na bok a nic nevyčnívalo.

Jako materiál na tvorbu krajiny používám podlahový polystyren, který si nejprve nařežu na výšku kterou potřebuji vyplnit, pak tavnou pistolí lepím k překližce a následně nožem a vibrační bruskou tvořím budoucí krajinu. Když už se mi zdá, že je hotovo vytmelím mezery mezi jednotlivými kousky polystyrenu šlehaným tmelem a nechám zaschnout. Během schnutí jsem dodal držáky nohou a natřel jsem vnějšek černou tabulovou barvou.

Černá uschnula velmi rychle, takže jsem krajinu dobrousil načisto a vyměřil jsem si přesnou polohu výhybky kvůli odvrtání díry pro přestavník. Teprve až při psaní tohoto článku jsem si uvědomil, že stejnou díru jsem měl udělat i pro klouby jazyků, kterou budu muset co nejdříve udělat, dokud nepřilepím pražce.

A abych dnes nemusel čekat, natřel jsem ještě celou krajinu na hnědo. Polystyren se tím zpevní a vše se hezky sjednotí. Už teď to vypadá lépe než většina mých modulů.

Mechanizmus převodu točivého pohybu na posuvný je bývalý manometr ČSD, teda jen jeho vnitřnosti, které bylo třeba pro toto použití lehce upravit přeskládáním aby byl proti původní verzi zrcadlově obrácený.

Pak jsem se pustil do broušení srdcovky výhybky. Je zde použitá výhybka „KBK“ která má narozdíl od druhé námi používané – „JHMD“ srdcovku z kolejových prutů. Ty používáme code 55 Micro Engineering na vše kromě jazyků, tam máme code 40.

Zde jsou už sletované tři díly výhybky, zatím chybí jazyky, které dodělám až při zprovozňování mechanismu přestavování. Před umístěním na pražce bude ještě třeba připájet trubičky v místě kloubu jazyků.

Narýsoval jsem si polohu kolejnic a podle té jsem do disperze usadil pražce. Oblouk je tak nějak od oka, aby nebyl ani moc prudký, ani moc mírný, abyste na ten kousek pár vozů na řepu vůbec vešlo.

Jakmile lepidlo uschlo všechny pražce jsem namořil a začal jsem kreslit budovu váhy. Dlouho jsem váhal jaký materiál použít na hrazděnou část. Po pár pokusech s překližkou a balsou jsem skončil u mého oblíbeného podlahového polystyrenu.

Trámy jsou z 1mm překližky a na střechu jsou použity zbytky krytiny od KB Model.

Teď je vše připraveno na navrtání děr pro napájecí kabely a kotevní body kolejnic. K tomu používám mosazné hřebíky průměru 0.9-1.4mm.

Jako první jsem umístil výhybku, které jsem prodloužil pruty až na čelo modulu, abych si ušetřil problém s přiváděním napájení do krátkých kusů kolejnic. Na čelu je pomocí kolíků nasazená šablona, díky které stavba layoutu mnohem rychlejší. K dodržení rozchodu, který je cca 6.6 mm používám rozchodníky vlastní výroby, které umožnují použití i při umisťování výhybky.

Pohled zespoda během usazení posuvného mechanizmu přestavníku. Do kuprextitové části jsou vletovány dvě trubičky s vnitřním průměrem 1 mm, vzájemně izolované v kterých jsou drátky které jsou zespoda přiletované k jednotlivým jazykům.

Zde je celá sestava i s přepákováním. Mikrospínač je umístěn tak, aby pomáhal svou pružinou ve směru, kdy táhla tlačí. Seřízení je velmi jednoduché pomocí spojky mezi bývalým tlakoměrem a drátem k přestavovacím závažím na bocích modulu, kde se nastavuje „střední poloha“ a pomocí šroubku na páce vycházející z tlakoměru, kde se nastavuje velikost výchylky. Velkou výhodou tohoto mechanického řešení je jednoduchá případná oprava i během setkání a hlavně nemusím kvůli jedné výhybce řešit nějaké napájení.

Podkladnice mám předohýbané dopředu během práce u laseru.

Kontrola po usazení všech kolejnic.

K zprovoznění chybělo ještě dodělat elektroinstalaci. Používám osvědčené Wago svorky, které se přepravou nepovolují a v případě, že jsem něco omylem zapojil naopak umožňují rychlou opravu.

Kolejnice a drobné kolejivo jsou před zaštěrkováním přestříknuty na „hnědorezavo“.

Zaštěrkováno znělcem od Poláka a zakapáno Balfixem taktéž od Poláka vše až na přejezd, který zatím nemám domyšlený.

Při plánování krajiny jsem samozřejmě zapomněl zohlednit výšku tratě, proto jsem silnici ještě trochu zvýšil.

Dočetl jsem se, že příjezdová cesta na všechny nákladiště byla vydlážděná, proto jsem za pomoci Bodyho, který dlažbu nakreslil zkoušel možnost 3D gravírování, která dopadla nad očekávání.

Po úspěšném testu přišla na řadu celá dlažba na míru. Výsledek je podle mě moc povedený.

Využil jsem prázdného domu a složil jsem si doma menší layout na testování nového pojezdu pro U37, při té příležitosti jsem poprvé vyzkoušel i sjízdnost Loučně.

Dlouho jsem přemýšlel jak udělat plochu samotného nákladiště, nakonec jsem zvolil prach z Mnitkovy produkce zakapaný lepidlem.

Hlínu používám z vlastní zahrádky. Nejdřív celou plochu natřu zředěným lepidlem, poté přes cedník posypu hlínou a po zaschnutí vytřesu nedržící zbytky, místa kde je ji málo doopravím a celé to zakapu hodně zředěným lepidlem aby se z hlíny neprášilo.

Po mnoha neúspěšných pokusech flokování, které mi nepřipadaly dost hezké jsem na Loučeň zkusil použít metodu od Moduly Brno. Výsledek mě mile překvapil.